ŽIVOTNÍ JÍZDA

Poslední měsíce mého života jsou pořádnou jízdou! Za měsíc budu mít 19. narozeniny, právě dělám poslední ročník gymnázia, v květnu mě čeká maturita a za necelých 5 měsíců přivedu na svět miminko.

Potkala jsem mnoho řekněme neprobuzených lidí, kteří mi znepříjemnili život. Začalo to doktorem, ´kapacitou´ ve svém oboru, který mi ze své vlastní iniciativy napsal žádanku na interrupci s komentářem, ať nad tím si dítě nechat, ani nepřemýšlím, že to nepřichází v úvahu. Další byla rodina otce dítěte, z jejíž strany na mou osobu padaly výhružky, nadávky a pomluvy. Jednou jsem si šla sednout se starými známými ven, kde se mě jedna dívka zeptala, zda si myslím, že budu dobrou matkou a okomentovala to tím, že ona by si to v sobě nenechala ani minutu. Další se mě zeptala, proč jsem nešla na potrat, že je to hrozné.

Na začátku jsem zmínila, že jsem potkala mnoho lidí, kteří mi znepříjemnili život. Ovšem nyní se na to dívám jinak. Byli to lidé, kteří pouze nepochopili moji cestu. Je to tak v pořádku, oni ji chápat nemusejí. Můj život za mě nikdo jiný žít nebude a pokud mi někdo nebo něco život znepříjemní, je to proto,protože jsem to dovolila. Dřív jsem měla a stále mám obavy. Jak to bude dál, co si o mně řeknou ostatní.. Tyto obavy jsou zbytečné, všechny obavy jsou zbytečné, začínám to chápat.

Každý v životě dostáváme jisté lekce, zkoušky. Dostala jsem jich za poslední měsíce spoustu. Všichni ti lidé byli zkouškou. Jsem vám za to vděčná, vám všem, kteří jste mi pomohli naučit se zase o něco víc. Nyní jsem totiž ve stavu, kdy musím rozhodovat a mluvit za nás oba. Za mě a za dítě, co nosím pod srdcem. Vím, že mě ještě čekají jistá neporozumění, ale udělám vše pro to, abych mohla žít já i dítě tak, jak to pro nás bude nejlepší. A proto.., až se mě zase někdo bude chtít zeptat, proč nedělám to co ostatní maminky ano, proč dělám věci, které bych v těhotenství neměla. Tady je má odpověď: Každý člověk cítí a vnímá jinak. Pro každého je v pořádku něco jiného. Dělám věci, při kterých jsem šťastná a pokud jsem šťastná a cítím se dobře já, pak i miminko. Nečtu si rady co a jak dělat, protože dělám to, co cítím, že mé tělo právě potřebuje. Pokud bychom my ženy nemohly zvládnout přirozené těhotenství a porod, nedostaly bychom ten dar být matkami.

Cítím, že jsem připravená. Připravená čelit dalším životním zkouškám a těším se na ně. Právě jednu z nich totiž prožívám a je to ta nejnádhernější životní zkouška, jakou mi vesmír mohl nadělit. Je to jízda!

Děkuji. Děkuji mojí mamince, úžasné ženě plné lásky. Děkuji Peťovi, příteli mé maminky, který ani na minutu nezaváhal a podporuje mě. Děkuji otci miminka, za jeho odvahu a sílu. Děkuji celé své rodině a všem mým přátelům, kteří mi pomohli, když jsem v sebe neměla důvěru.

Děkuji všem, ať máte názor stejný, či odlišný. Všichni jste tady a teď ve své existenci dokonalí a každý váš názor je v pořádku.

A největší díky Matce přírodě a dušičce, která se rozhodla za mnou přijít.

Miluji tě!

S láskou

Adéla