TEMNÉ DNY

Každý z nás má někdy den, kdy ho nic nebaví. Den, kdy máme pocit, že všechno je špatně. Já jsem špatně, všechno co dělám, ale i mé okolí. Naštěstí obvykle i po takovém dnu přijde další den. A je jen na nás, jaký ten den bude.

Znáte ten pocit, když se ráno vzbudíte a víte, že jste v totálních sračkách? Dámy prominou za ten výraz, ale opravdu to tak cítím.

V tomto týdnu jsem se jedno ráno vzbudila a přesně tak jsem se cítila. Všechno bylo špatně. Totální nechuť dělat cokoli. Pocit zmaru, nezdaru. Všechno je špatně. Pozitivní vzkaz od partnera, že mě miluje a všechno spolu zvládneme, nesplnil svůj účel. Možná naopak. Drobný úsměv na mé tváři nebyl úsměv štěstí, ale spíš toho, že mě vůbec nechápe.
Naštěstí jsem nespěchala. První schůzka domluvená na 9,30 mně dala prostor být v klidu.

Elenka snad vycítila mou nepohodu a sama se připravila do školky. Obvykle musím se vším pomáhat. Neprotestovala a poslušně si dala i připravené ponožky i boty.

Dokonce ani náš pes nevyžadoval dlouhé hlazení, kterého se běžně dožaduje. Ale kdo by nakonec chtěl hladit od někoho s takovou energii.

Paradoxně nejsem v čarodějce, ale končím menstruaci. Měla bych být v pohodě. Ale pohoda nikde.

Po cestě do práce jsem vedla krátký rozhovor s mým partnerem. Je skutečně úžasný, empatický, milý muž. Miluju ho. Ale rozebírat některé věci bylo dnes zbytečné. Možná naopak. Přesvědčovala jsem jeho i sama sebe, jak se mně nedaří.

Náš telefonát skončil. Jela jsem po dálnici a vnímala slunce za oknem.

A najednou jsem si uvědomila, že o tom, jaký bude dnešní den, rozhoduji jen já sama. Nikdo jiný.

Začala jsem děkovat a projevovala jsem tak vděčnost za všechno, co mám. Nejdřív to šlo hodně ztuha. Tak jsem začala u mých dcer. Děkovala jsem za to, že jsou zdravé, úžasné, za to, že je vůbec mám. Děkovala jsem za svého skvělého partnera. Pak jsem děkovala za naše zvířata, za dům až jsem nakonec cítila vděčnost za všechno co se děje. Najednou jsem si uvědomila, že se usmívám. Vnímám sluníčko za okny. A cítila jsem vděčnost i za to, že jsem mohla řídit auto. A najednou bylo líp. Byla jsem vděčná, že mé chmury jsou pryč.

Zdá se mně, že už je to hodně dávno, co jsem takové nálady měla poměrně často. Dnes vím, že i takové dny k mému životu patří. Nastavují mně nemilosrdné zrcadlo a vedou mě k zamyšlení nad skutečnými hodnotami v životě. A je to tak v pořádku. Děkuji i za ně.

Stejně tak nás vedou k zamyšlení naše temné stránky našeho ženství. I o tom bude webinář, který proběhne již zítra 20.2.2015 ve 21 hodin. Připojit se je možné zde.

Těším se!

S láskou a úctou ke všemu “temnému”

Dáša