SLOVA, KTERÁ ŠKODÍ

Existují slova, která nevěstí nic dobrého. Vzdalují partnery od sebe. A nebývají pravdivá.

Není to tak dlouho, co mi přišla zpráva od kamaráda – na něčem jsem se s ním potřebovala domluvit. Napsal, že nikdy nic neslibuje. A já jsem si uvědomila, jak často jsem podobné výrazy používala v mém předchozím vztahu. Za posledních pár let jsem pochopila, že tato slova používáme často, i když našim vztahům neprospívají, jen škodí.

Ve vzpomínkách se vracím k mému dlouholetému příteli a začínám chápat, proč podobná vyjádření doslova nenáviděl. Taky začínám mít víc a víc jasno, proč se po pronesení těchto slov spouštěla lavina, která často končila opravdu nepříjemnou hádkou.

Jde o slova, která zevšeobecňují. Způsobují řadu nedorozumění a dá se o nich říct, že jejich používání je vlastně jakousi chybou v užívání jazyka. Navíc ve většině případů vůbec nevystihují danou situaci a často je používáme nevhodně. Jsou to slova jako nikdy, nic, vždycky, všichni, nikdo…

Určitě znáte ze svého života a možná jste i sami někdy pronesli některou z těchto vět:

• Nikdo mi nikdy nepomůže.
• Všechno musím dělat sám, sama.
• Nikdy nic neslibuji.
• Všichni mi to o tobě říkali.
• Nikdy nejsi schopný přijít včas.

S každou takto pronesenou větou se vztah dvou lidí narušuje. Partneři se od sebe vzdalují.

Přitom tato slova v podobných větách ve skutečnosti nemají žádnou hodnotu. Často vyjadřují nejistotu jednoho z partnerů, který se potřebuje o něco opřít.

Možná se stačí podívat na vztahy vašich životů. Jak často jste používali podobné výrazy? A co se obvykle stalo po jejich pronesení?

Proč tato slova zraňují

Zraňují, protože ve většině případů nejsou pravdivá. Sama osobně vím, že jsem často příteli vyčítala, že jsem na všechno sama. Je pravdou, že mnoho času trávil v práci. Ale přesto byl mým partnerem. Takže byly věci, které jsme dělali společně. Co jsem vlastně takovou větou chtěla říct?

Pokud bych mluvila dospělým pravdivým jazykem, myslím, že by to vypadalo jinak. Asi bych spíš řekla, že mi chybí. Že bych byla ráda, kdybychom mohli některé věci dělat společně. Že by mě potěšilo, kdyby přijel z práce domů dřív. Možná jsem tou větou říkala, že je toho na mě hodně a potřebuji pomoc.

Partner mi zase naopak říkal, že mu všichni o mně něco říkali. Určitě ani tato věta nebyla pravdivá. Ano, mohlo mu velké množství lidí říct podobnou informaci o mně, ale určitě ne všichni lidé. Otázkou je, proč se partner dovolával všech, když mě chtěl o něčem přesvědčit. Proč potřeboval do naší konverzace vtáhnout jiné lidi a mít potvrzeno, že já jsem „nějaká“ nejen podle něho, ale i podle ostatních.

Co vám vlastně podobnými větami chce druhý sdělit? Možná to, že si je něčím velmi nejistý.

Stále se občas přistihuji při podobně nesmyslně pronesených větách. Přemýšlím nad tím, proč jsem je vyslovila, a snažím se lépe a pravdivěji komunikovat.

Nevhodnost používání těchto slov jsem pochopila díky koučovacímu výcviku a tomu, že jsem začala pracovat s lidmi. Najednou vidím, jak si právě kvůli podobným větám vytváříme mylná přesvědčení i o sobě samých, svých vztazích i možnostech, které v životě máme. Často tím prohlubujeme vlastní frustraci nad sebou i svým životem.

Tvrdíme například:

• Nic se mi v životě nedaří.
• Nikdy se tam nepodívám.
• Nikdy nemám čas jen pro sebe.
• S ním se nikdy nedomluvím.
• Nic k němu necítím.

Poslední větu jsem nakonec pronesla já – a není to zase tak dlouho. Nakonec se mi opět potvrdilo, že ve své podstatě je nepravdivá. Ve skutečnosti jsem necítila jistý druh lásky. Jiný tam však zůstal.

A pokud někdo druhý používá tyto (můj bývalý přítel říkal extrémní) výrazy, pak se můžete zamyslet nad tím, co vám vlastně chce sdělit. Možná pochopíte, že osoba na druhé straně si je něčím velmi nejistá. Možná sebou, možná vztahem. Nebo neumí správně komunikovat a nedokáže vystihnout, co skutečně chce.

Co mi tedy v úvodu zmiňovaný kamarád chtěl říct tím, že nikdy nic neslibuje? Možná se obával mi něco slíbit, abych nebyla zklamaná a náš vztah se nenarušil. Nebo v daný okamžik nevěděl, co napsat. Tak raději zvolil tato slova. Slova, která ve své podstatě nejsou pravdivá. Každý z nás v životě dal mnoho různých slibů, jistě i on. A to nejen svým vstupem do manželství. Ale slib dáváme, i když se domluvíme s kamarádem na posilovnu, s přítelkyní na večeři. Je to naše slovo.

Při používání těchto slov si můžete povšimnout, co se s vámi děje.

• Jak se cítíte?
• Co prožíváte?
• Co se děje s vámi, s partnerem, když něco podobného řeknete?

Ve většině případů se spouští lavina emocí, která naše tělo a vztahy zatěžuje. Každý reagujeme po svém. Někteří útěkem, jiní útokem nebo také tím, že se uzavřeme. Každá taková reakce však prohlubuje nesoulad v partnerství, případně v přátelském vztahu.

Mé doporučení je přemýšlet nad tím, jak a co komunikujeme. Všímat si vlastního používání daných slov. A využívat je jen ve výjimečných případech, zejména pokud jde o vztahy. Nebo ještě lépe je nepoužívat vůbec. Zaměřit pozornost také na to, co se s námi děje, když je používá ten druhý. Nebrat si je osobně, vidět je spíše jako chybu užívání jazyka a naši neschopnost se pravdivě vyjádřit.

Jsem přesvědčená, že pokud tato slova zmizí z našich partnerských vztahů, předejdeme tím mnoha konfliktům.

Originál článku vyšel dne 9.7.2017  na psychologii.cz