Vše se seběhlo tak rychle, že jsem si ani moc neuvědomila, že už tam prostě sedím. Ve velké červené sedačce. Svítí na mě světla, jede kamera, pan Kraus se ptá a lidi se smějou. 🙂
Poslední měsíce mého života jsou opravdu velmi rychlé.
Víkend před natáčením jsem cítila, že musím zpomalit. Byla jsem v premenstruační fázi. Mé tělo si žádalo víc a víc odpočinku. Začala jsem se stahovat do sebe. Svému tělu jsem se naučila důvěřovat, poslechla jsem ho a víc odpočívala. Věřila jsem, že zvládne i tuto zkoušku. Natáčení 1. případně 2. den cyklu.
A tak se taky stalo. Co jsem však netušila, že den před natáčením má malá dcerka onemocní.
Vše se seběhlo tak rychle. V pondělí první den školky v 11 hodin telefonát. Elenka má teplotu. Vyzvedla jsem ji a jela s ní domů. Cítila jsem, že to nebude jen tak. Zůstala jsem s ní. Teplota byla dost vysoká, Elenka celá schvácená a já s ní.
Noc z pondělí na úterý byla opravdu krutá. Moc jsem toho nenaspala. Ráno jsem se nemohla probrat a odpoledne jsem měla cestovat do Prahy na natáčení.
To jsem ještě netušila, jak to všechno bude.
Už za pár minut se klidné ráno změnilo v divočinu. Elence se na noze objevily “štípance”. Za 20 minut už měla plné nožičky od kotníků dolů. Plakala. Rychle jsem na sebe naházela oblečení, sbalila Elenku a vyrazila k doktorce.
Ihned byla doporučena hospitalizace. Vysoké CRP, zánět v těle, ale nebylo zřejmé kde.
Rozhodla jsem se, že pojedeme do Brna (netušila jsem, že si nemocnici nemůžeme vybrat). Během asi 10 minut jsem byla sbalená na pobyt v nemocnici i natáčení.
Nebudu popisovat komplikace v nemocnici, radši zapomenu i na to, že Elenka byla v mém náručí, měla vysokou teplotu, usínala a já s obavami ať nemusím zpět, prosila paní doktorku, ať tedy poprosí pana ředitele o možnost vyšetření. Nakonec vše dobře dopadlo. Dcerka dostala léky, potom kapačky. Teplota byla pryč. O Elenku se staral tatínek a skvělé sestřičky a lékaři.
A já začala řešit, jestli stihnu show nebo ne.
Vyrazila jsem na cestu z Brna do Prahy. Vše šlo hladce. V Praze jsem byla včas. Dokonce jsem stihla i jídlo. Do divadla, kde probíhalo natáčení, jsem vcházela téměř na minutu přesně. Všichni co připravují show, byli velmi příjemní. Maskérka odvedla skvělou práci. Zvládla mé velké kruhy pod očima i mé neupravené vlasy. Stihla jsem se podívat do divadla, sednout na červenou sedačku, natočit rozhovor pro televizi a musela jsem dozadu. Pouštělo se do sálu.
Poprvé jsem se zastavila. Seděla jsem a děkovala mému tělu, že mně přes víkend nutilo víc odpočívat. Zase jsem si uvědomila, že pokud si to dovolíme, máme v sobě velkou moudrost, kterou můžeme využít. Měla jsem několik minut prostor jen pro sebe a věděla jsem, že přes velkou únavu a vše co jsem prožila, to zvládnu.
Byly to dva dny, které jsem prožila tady a teď. Vůbec jsem neřešila, co bude za pár minut, hodin. A bylo to nejlepší řešení!
V té chvilce, kterou jsem měla k zamyšlení, jsem také pochopila, že mé tělo je připravené zvládnout téměř cokoli. Znovu jsem si uvědomila, že každou fázi svého cyklu mohu přijímat s radostí.
A najednou jsem tam stála a pan Kraus mě vítal….
Záznam Show Jana Krause ke shlédnutí.
Hezkou zábavu všem!
S láskou
Dáša