Dnešní doba klade na většinu z nás zvýšené nároky a požadavky. Jsme obklopení neuvěřitelným množstvím různých informací, náš život je opravdu velmi turbulentní a často se dostáváme do náročných životních situací.
Když je řeč o psychické odolnosti, objevují se otázky jako:
Každý z nás má pro zvládání náročných situací své individuální předpoklady. Některé jsou dané geneticky, jiné získáváme výchovou. Co je však podstatné – svou odolnost můžeme vědomě zvyšovat a tím se zároveň nepřímo připravovat na náročné životní situace.
Existují období radosti i smutku. Život je cyklický. Občas jsme nahoře, jindy dole… a někdy je to velmi rychlý sešup. Ze dne na den se náš život může změnit. Prožíváme dny, které jsou plné radosti a štěstí, a pak (mnohdy i vlivem vnějších událostí) se vše změní a my máme pocit, že jsme v pekle.
Obvykle když jsme nahoře, nepřemýšlíme nad tím, že to může být jen dočasné. Mnohdy si ani nejsme vědomi, že je dobře. Své šťastné období nevnímáme, často si toho nevážíme a bereme ho příliš automaticky. Mrháme časem, nepečujeme o své blízké, o své vztahy, zdraví…
Tak například žijeme v partnerství, ve kterém jsme relativně spokojení. Přesto se dohadujeme a často si partnera nevážíme. Když potom přijde den, kdy tady toho druhého nemáme, najednou přichází krize. Velmi rychle se dostaneme až na dno. Na dno naší bolesti, pocitů smutku. Jsme najednou tam, kde nám není dobře, ale nevíme, jak se odtud dostat.
Každý z nás rovněž zažil nějakou nemoc. Když jsme plní zdraví, je všechno v pořádku. Nepociťujeme žádnou závratnou vděčnost. Prostě „normální“ stav. Teprve s nemocí přichází nepohodlí, které nás občas vede k zamyšlení. Chceme být zase zdraví. A v danou chvíli jsme schopni a ochotni pro to něco udělat.
Pak opět přichází dny, kdy něco v životě ztrácíme. A to jsou přesně ty okamžiky, pro které je dobré trénovat.
Je bláhové se domnívat, že projdeme celým životem beze ztrát. Těm se prostě nevyhneme. Můžeme však ovlivnit, jak se s nimi dokážeme vypořádat. Jak emočně náročné situace, různé traumatické události zvládneme.
Psychická odolnost je právě schopnost zvládat náročné životní situace. Existuje několik doporučení, jak ji zvýšit.
Jedním z doporučení je věnovat se svým vztahům. Mít kvalitní sociální oporu, která je nezbytná, když dojde k nečekaným událostem. Vědomě budovat svá přátelství. Udělat si čas zajít s kamarádem na pivo nebo s kamarádkou na kafe. Stýkat se i se svou vzdálenější rodinou. Nezapomínat popřát k narozeninám, poslat pozdrav z dovolené. Mnohdy maličkosti, které nás však drží pospolu.
Ve svém životě mám mnoho přátel. A když je mi nejhůř, vím, že můžu volat, že nezůstanu sama. A to stejné platí naopak. V těžkých časech jsem tady já pro ně. Taky jsem moc vděčná za rodinu, kterou mám a která se v náročných situacích neuvěřitelně semkne.
Náš život se skutečně mění. Někteří lidé v něm zůstanou déle a jiní odcházejí. Ať už tím, že se s námi rozejdou, nebo tím, že umírají. Ale nejen tyto odchody jsou bolestivé. Ke změnám dochází i v naší práci, zejména v dnešní informační době. Je potřeba se neustále vzdělávat, stále zvyšovat úroveň svého vědění. Také naše tělo se s přibývajícím věkem mění. Je dobré se o něj lépe starat v časech, kdy máme pocit, že to není třeba.
Mít odpovědnost za svůj život je to nejcennější, co pro sebe můžeme udělat. Ve svém životě jsem občas měla pocit, že se mi některé věci zkrátka dějí – že se něco stalo, protože někdo jiný něco udělal, že za něco nemůžu. Jenže právě tento přístup mě vrhal do pasivní role oběti. Než jsem pochopila, že si svůj život skutečně tvořím.
Možná se vám to nezdá. Jsou přece situace, které skutečně neovlivním. Ano, jistě. Ale co můžu vždy plně ovlivnit a co mám ve svých rukách, je reakce na danou událost. A tím můžu opět přebrat odpovědnost za svůj život.
Mluvím-li o odolnosti, musím zmínit i pozitivní optimistický přístup, který nám v těžkých časech rovněž velmi pomáhá. Být optimista, vidět celé spektrum barev, nejen černou, je také užitečné. Ze svého okolí znám mnoho lidí, kteří se po rozchodu hroutili a už po pár měsících prožívali líbánky a žili v novém vztahu. Mnoho majitelů firem začalo podnikat právě proto, že přišli o práci.
Nakonec kdo z nás ví, co nám daná životní situace přinese. Mnohdy až s odstupem můžeme skutečně vyhodnotit, jestli událost byla skutečně špatná, nebo ne. A s tímto vědomím se můj život změnil. Snažím se méně hodnotit, posuzovat, ale přijímat mnohdy i bolestné události s úctou ke svému životu. A to přeji i vám.
Článek vyšel 3.11.2017 na psychologie.cz