Naše vztahy procházejí cykly, v jejich průběhu se střídají různá období. Můžeme je přirovnat k ročním obdobím a mluvit o vztahovém jaru, létu, podzimu a zimě. A sérii cyklů můžeme zažít s jedním partnerem i několikrát.
Opakující se cykličnost ve vztahu je přirozená. Prostě se to stane: ve vztahu se objeví nějaký nový impuls. Například jeden z partnerů na nějaký čas odjede, může jít o pracovní cestu. A v té době si najednou oba partneři uvědomí, jak je ten druhý pro ně důležitý. Po návratu tak mohou znovu zažít fázi jara.
Mnoho párů si nedovoluje být od sebe. Celý čas se snaží trávit spolu, včetně víkendů a dovolených. Kdo si však dovolí druhého nevlastnit a umožnit mu občas někam vyrazit, odjet (nemusí přitom jít nutně jen o pracovní cestu), zjistí, že toto odloučení vztahu prospívá.
S mým bývalým partnerem jsem byla velmi nešťastná, když kamkoli cestoval. Má touha ho vlastnit byla devastující – pro mě i pro něho. Obvykle pak po návratu žádné jaro neproběhlo, právě naopak. Objevila se zloba a výčitky, že jsem byla sama a on byl sám.
V současném vztahu to mám jinak. Když já nebo partner někam odjedeme (a může to být jen na pár dnů), po návratu zažíváme znovu jaro. Toužíme po sobě daleko víc, vracíme se s novou svěží energií. Ano, toto jaro je poměrně krátké, ale vnese do našeho vztahu důležitý prvek uvědomění si, že je nám s partnerem krásně.
V průběhu společných let jako by nás už nic nemohlo překvapit. Přitom právě překvapení je to, co nás znovu probouzí k životu.
Přirozenou cykličnost mohou zažít i páry, kterým dospěly děti. Najednou mají čas pro sebe. Nemusí řešit domácí úkoly, podvečerní rituály v podobě večeře, koupání, pohádky. Mají jen sebe. Můžou tak znovu zažít některé již zapomenuté chvilky. Mohou si dopřát dovolenou, společný víkend, nějaký jiný netradiční zážitek. Někdy stačí jen spolu vyjet někam na louku. Udělat si krásnou chvilku.
Bohužel mnoho párů si toto neuvědomuje a nově vzniklý prostor nevnímají jako možnost posílit vztah. Některé ženy, případně muži, zažívají syndrom prázdného hnízda a místo společných plánů, výletů a vůbec společně tráveného času se nudí u televize, případně hledají zcela jiné druhy rozptýlení.
Pak je i negativní cykličnost s krátkodobým pozitivním efektem – může jít o partnerskou krizi. Sama to z předchozího vztahu znám: několikrát jsme se rozešli, a když jsme se znovu dali dohromady, byly tam – ačkoli jen krátce – některé chvilky shodné se začátkem našeho vztahu. Možná to znáte z vlastní zkušenosti nebo ze svého okolí. Některé páry se v průběhu vztahu rozchází. Když se k sobě vrátí, tvrdí minimálně jedna strana, že tentokrát je to jiné. A za pár měsíců jsou ve stejné situaci zase a znovu.
Nemusíme ale čekat na krizi. Změnu můžeme do svého života pozvat vědomě. Jak vypadá takový vědomý partnerský vztah?
A jak můžete takové překvapení vypadat? Například tak, jak to udělal minule můj partner. Zavolal mi a zeptal se, co dělám za čtrnáct dní ve středu. Podívala jsem se do diáře a potvrdila, že mám volno. Důrazně a přitom velmi smyslně mě požádal o rezervaci tohoto termínu pro něho. Samozřejmě byl velmi tajemný, co se týká našeho programu. Zajistil dokonce hlídání. A pak jsme vyrazili. Jeli jsme do divadla. Na úžasnou komedii s mou oblíbenou herečkou. Měli jsme čas jen pro sebe. Bylo to úžasné, zábavné.
Oba si víc a víc uvědomujeme, že nejcennější, co si můžeme dát, je společný čas a zážitek. Tak i já jsem připravila narozeninové překvapení. Věci jsem sbalila v okamžiku, kdy byl na procházce se psem. A řekla jsem mu, že mám překvapení a prostě někam jedeme. Když jsme přijeli ke krásnému hotelu, domníval se, že jdeme jen na večeři. Místo toho nás čekaly masáže, společná vířivka, večeře a nocleh.
Naprosto nepostradatelný je smích. Umět se vzájemně rozesmát, uvolnit se a dělat bláznivé věci.
Ano, někteří mohou namítnout, že je to o penězích. Pro ty mám připravený jiný příklad. Den pro sebe v přírodě. V případě hezkého počasí stačí mít jen piknikový košík a deku. Být připravený tady být pro sebe a užít si to. Zkuste si vzpomenout na líbání a mnohem víc v době našeho dospívání v parku a na jiných místech…
Nezapomenutelný zážitkem pro nás byl společný seminář pro páry zaměřený na intimitu. Odnesli jsme si řadu návodů, jak do vztahu vrátit jaro. A občas experimentujeme, hrajeme si. A to doslova. Naposledy jsem vymyslela hru smyslů. Bylo to úžasné. Vnímat partnera nejen skrze dotek, ale i skrze čich, oči, chuť, sluch. Uvědomila jsem si, jak cokoli jiného (netradičního) může být vzrušující.
Nebo čas společných přání. Každý máme možnost druhého požádat o nějakou laskavost. Vyčleníme si čas jen pro sebe. Na toto cvičení stačí hodina – každý tak máme k dispozici půl hodiny péče druhého. Já si obvykle přeju dlouhé, téměř nekonečné hlazení ve vlasech. Miluju to a běžně se mi této péče nedostává.
Naprosto nepostradatelný je smích. Umět se vzájemně rozesmát, uvolnit se a dělat bláznivé věci. Není to tak dlouho, co jsme se s přítelem nechali unést a tančili s dcerkou na písničku Tři čuníci jdou. Smáli jsme se, až jsem měla v očích slzy štěstí. Dcerka byla šťastná, já jsem byla šťastná a přítel také. A takové společné chvíle skutečně nic nestojí. Jen plnou přítomnost v danou chvíli a umění se uvolnit, smát se sám sobě, odhodit masku, kterou máme, a užívat si okamžik.
To už se dostávám k tomu, že mnoho z nás má děti a máme pocit, že když jsou děti, nemůžeme o vztah pečovat. Ale i takové společné zážitky nás vracejí k zamilovanosti. Myslím, že pro každou matku je úžasné vidět svého partnera smát se a dělat blbosti s dětmi. Uvědomujeme si, jak jsme si báječně vybraly, jak ten muž je opravdu mužem, s kterým chceme být. Samozřejmě i naopak. Ano, to jsou ty chvíle, kdy se cítím milovaná a kdy zase znovu bláznivě miluji.
Možná někteří z vás namítnou: toto by se mnou partner, partnerka nikdy nedělal/a. A možná máte pravdu. Ano, některé vztahy skutečně nefungují. Ale ještě než zlomíte nad takovým vztahem hůl:
Pokud vás cokoli z mého článku zaujalo nebo jste právě přišli na vlastní nápad, jak vztah oživit, neváhejte, neodkládejte to a vneste to do svého života.
Nakonec i záblesk jara stojí za to. V tomto týdnu nám to ukázala i příroda. Polovina listopadu, a najednou téměř jaro. Měli jsme tak ještě možnost načerpat sílu na zimu. A jak dlouhá zima bude, to ví jen matka příroda.