ČERNO-BÍLÉ MYŠLENÍ

Poslední měsíce jsem byla často součástí černo-bílého myšlení. U svých blízkých, ale několikrát jsem přistihla i sama sebe. Uvědomila jsem si, jak mě toto myšlení vzdaluje od mé skutečné podstaty. Jak se stávám soudcem, který něco hodnotí, posuzuje. Bez tolik potřebného nadhledu. A taky jsem si všimla, že mě v tom vůbec není dobře.

Žijeme ve světě, kde je tento způsob myšlení podporován. Už ve školách se učíme fakta. Něco nějak je. Moudří učitelé nás podporují v hledání svého názoru a kritickému přemýšlení nad různými skutečnostmi. Protože ví, že to co oni sami tvrdí je jen jedna z interpretací. Nejsou však všichni učitelé takoví.

Podívejme se třeba na historii, která je nám často předkládaná podle toho, jak se hodí. Jinak se vyučovala za komunismu, jinak se vyučuje dnes. Jinak ji bude popisovat jeden učitel, jinak druhý. Nakonec i přírodovědné vědy se v průběhu desetiletí vyvíjí, mění a poopravují názory na různé skutečnosti. 

Ale není to jen školou. I v mnoha rodinách se často konzervujeme v černo-bílém myšlení. Učíme se, že něco je správné a něco špatné. Něco dobré a jiné zlé. Jak kdyby existovaly jen tyto dvě možnosti. Jak kdyby svět nenabízel širokou baletu barev. Do jisté míry nám toto vidění světa pomáhá. Dokážeme se díky němu naučit společenským pravidlům. Bohužel si ho však odnášíme do mnoha dalších oblastí našich životů, kde nás často odděluje a rozděluje. 

Dnešní situace tomuto vnímání světa nahrává. A tak někteří jsou pro a jiní proti. Jedni jsou pro Trumpa a druzí pro Bidena. Někteří něco schvalují a jiní jsou úplně striktně proti. Jak kdyby se svět rozděloval na dva tábory na mnoha různých hřištích. Při tom si troufám říct, že existují miliony lidi, kteří jsou někde uprostřed. Nepopírají, nezlehčují, ale ani se nenechají ulovit do pasti strachu. Dokážou se podívat na danou věc z nadhledu. Pochopit jednu i druhou stranu. 

Nad čím moc nepřemýšlíme je výběrovost našich témat. Žijeme v době, kdy máme denně k dispozici tisíce různých podnětů, nepřeberné množství informací. Abychom se z toho nezbláznili, náš mozek neexplodoval, vybíráme si. A samozřejmě každý z nás si vybírá podle svých preferencí. Tato výběrovost souvisí s našim přesvědčením. Máme však potom pocit, že všechny zprávy, které čteme potvrzují to, co si sami myslíme. Tudíž je to jediné správné.

Jenže mi si vlastně z toho velkého množství vybíráme jen to, co nám naši pravdu potvrdí. Pak v klidu tvrdíme, že je to přesně takto. Biden je takový nebo Trump onaký. Já to přece vím, protože už to týden sleduji. Viděl jsem dokument, četl jsem knížku, mnoho zpráv. Jenže všechno toto je jen další z interpretací něčích názorů, které potvrzují ty naše. To co hledáme, skutečně najdeme. Ve skutečnosti víme velmi málo o tom kdo daný článek napsal, kdo ho platí a jak to skutečně je.

Často nežijeme v dané zemi, nevíme vůbec co se tam děje, jsme bez znalosti historického kontextu, tím velmi těžce chápeme proč se některé věci dějí, ale přesto dokážeme opovržlivě mluvit o někom kdo má jiný názor než my. Protože on o tom přece neví tolik kolik víme my. 

Samozřejmě důvodů proč to děláme je celá řada. Od obranných mechanismů, které nás mají chránit až po snahu pochopit, orientovat se v chaosu a najít nějaký pro nás uchopitelný řád.

Paradoxně někdy se stačí jen rozhlédnout. Podívat se kolem sebe. 

Nejvíc mě o tomto černo-bílém myšlení naučil můj pes. Černý labrador Erny který byl milující a oddaný společník téměř 13 let. Když jsme si pořídili malé bílé koťátko, Erny se o něho postaral. Pustil ho do svého pelíšku. Často si pak sám neměl kam lehnout. Jedli spolu z jedné misky, spali v jednom pelechu. A já si uvědomila, že neexistuje jedno – pes nemá rád kočku nebo kočka nemá ráda psa. Když loni Erny odešel, náš kocourek Olaf týden doslova plakal na zahradě a pořád ho hledal.

Občas prostě můžou být věci jinak než si myslíme, že jsou. Dovolme si tento zázrak vidět. Podívejme se někdy i na druhou stranu. Rozhlédněme se dobře po tom našem krásném světě. Když uvidíme jen černou nebo bílou, otočme trošku naši hlavu a najděme i jiné odstíny barev. Svět je pak mnohem veselejší. Žluté optimistické slunce, modré nebe nad hlavou, zelený strom, červená růže, ale i hnědé oči, do kterých se můžeme zahledět. 

Svět nám opravdu nabízí víc. Je jen na nás co si z té široké palety barev vybereme.


S úctou


Dáša

PS: Pokud máte pocit, že je kolem vás málo barev, vydejte se se mnou na speciální virtuální cestu . Kreativní Barcelona vám doslova ukáže, že některé věci mohou vypadat jinak. Se slevovým kódem VANOCE2020 do 10.12.2020 s 50 % slevou.