BĚH A ASOCIACE

Pár let zpátky jsem si povídala s kamarádkou o běhu, endorfinech a pocitech, které prožívá po běhu. Vůbec jsem tomu nerozuměla a nechápala. Z hodiny tělesné výchovy jsem si pamatovala šílené píchání v boku, nemožnost popadnout dech, tep ve spáncích a nevolnost, kterou jsem pociťovala když jsem doběhla.

Negativní asociaci, kterou jsem si v souvislosti s během vytvořila byla tak silná, že když bych měla utíkat na autobus, nechala bych si ho raději ujet. Možná i z toho důvodu jsem většinu mé dospělosti jezdila raději autem. 

Ale zpět k mému dnešnímu zamyšlení. Ve skutečnosti totiž tady nejde jen o běh, ale o pozitivní asociaci, případně návyk, který jsem si prostě ze školy neodnesla. Nepamatuji si, že by nám některý z učitelů vysvětlil, jak máme běhat a učil nás lásce k tomuto “sportu” nebo snad i nějakému jinému. Mnoho let jsem se tak považovala za člověka doslova neschopného sportovat.

Než jsem se rozhodla to změnit. Nejprve jsem prolomila v mrazáku plném ledu svůj odpor ke studené vodě a poté jsem si řekla, že bych mohla něco udělat i s tím během. Nejprve jsem přesvědčila svou mysl. Představovala jsem si, jak běhám a kupodivu to šlo. Nakonec to šlo i v reálu. Začala jsem běhat a poprvé v mých 43 letech ucítila příval endorfinů po běhu a věděla, že takto vzniká pozitivní závislost. Hurá. Konečně jsem pochopila proč někteří přátelé běhají.

Když se o tomto tématu bavím s dalšími lidmi, zjišťuji, že mnozí mají stejný odpor k běhu. Tudíž mě napadá klíčová otázka dnešního zamyšlení. (Tajně doufám, že mé dnešní psaní se dostane k učitelům tělesné výchovy). Co naučit naše děti běhat a místo známkování běhu 1x ročně je učit lásce k pohybu a sportu. Nebylo by to pro jejich život užitečnější? O co vlastně jde v tomto předmětu? Ve vzdělávání všeobecně?

Zpátky do reality dnešních dnů. Některé děti se vrátily k tělesné výchově téměř po roce. Rok nic nedělaly. Samozřejmě sypu si popel na hlavu a vím, že jsem se měla s dcerou dohadovat víc než jednou denně a vymyslet lepší systém motivace, odměn, případně trestů, když půjde dobrovolně sportovat a bude se hýbat. Ano “selhala” jsem jako rodič. Dokonce mě neomlouvá ani to, že stejně jako většina ostatních rodičů. 

Nicméně najednou jsou děti zpět ve škole. Dokonce po mnoha měsících mají znovu tělesnou výchovu. Proč si tedy rovnou nezaběhnout klidně 2,5 km. Poprvé naštěstí jen cvičně. Známkuje se až příští týden. Pokud uběhnou pod určitou hranici, dostanou dokonce 1. Pokud ne, mají samozřejmě horší známku. 

Vážím si práce učitelů. Vážím si toho, že se věnují našim dětem. Skutečně jsem si vědoma toho, jak velkou roli v životě našich dětí sehrávají. Nakonec vím to nejen ze svého života, ale i z života mých klientů. Co tedy k tomu přistoupit jinak? Co jim ukázat po malých krůčcích, jak mohou mít kladný vztah ke sportu a k čemu jim je sport dobrý? Co jim místo negativních asociací, které budou mít spojené s během, vytvořit ty pozitivní? Ve skutečnosti totiž nejde tak ani o známku, kterou si odnesou, ale právě o ten zážitek, který si s během spojí a to dokonce už možná po zbytek svého života. 

Ve skutečnosti to dnes není tak ani o běhu, ale o mnoha dalších předmětech, vztazích, které si ze škol odnášíme. 

Každý předmět má totiž své kouzlo i význam pro život. Ne vždycky je nám toto tajemství odkryto. 

Věřím tomu, že lidé, kteří učí si svou práci vybrali dobrovolně a stejně tak i předmět, který vyučují a mají k němu pozitivní vztah. Co tedy nadchnout i své žáky? Co jim ukázat taje a kouzla, které se ukrývají za různými souvislostmi a vztahy? Věřím, že každý z nás takového učitele zažil a takto vyučovaný předmět si pamatuje po zbytek svého života. 

Výsledkem by pak mohlo být, že děti například pochopí, že běh je užitečný nejen pro dobrou známku z tělocviku. 

Zároveň se jako rodič posnažím, abych byla dobrou inspirací pro své děti a svým příkladem je povedu ke zdravému životnímu stylu. Svou míru vlivu a zodpovědnosti v žádném případě tímto článkem nechci snižovat.

S úctou a vděčností za všechny učitele v našich životech!

Dáša