JISTOTA V NAŠEM ŽIVOTĚ

Poslední dobou přemýšlím nad jistotou ve svém životě a nejistotou. Přemítám nad tím, co vlastně jistota znamená, jak moc si někdy chceme být jistí. Hledáme jistotu ve vztahu a rovněž v práci. Hledáme jistotu, že jsme milovaní, že někam patříme.

A uvědomuji si, že jen jedno je jisté.

Jednou zemřu.

Nic víc však jisté není.

Přesto jistotu ve svých životech hledáme a svým způsobem potřebujeme. Otázkou však zůstává, co se za naší vlastní potřebou “mít jistotu”, vlastně skrývá.

Osobně jsem dlouhé roky svou vlastní nejistotu konejšila ve vztahu. Nepodařilo se. Poté jsem si přála mít jistotu v práci. V dnešní době ani toto není možné. Až jsem pochopila, že jistota je něco co nemůžu mít. Můžu si být jistá jen současným okamžikem, tím co právě nyní prožívám a tím, že tady jednou nebudu. Ale nic víc jisté není.

Být si něčím jistý může být přijemné a bezpečné, ale zároveň velmi nebezpečné. Pokud se podívám pohledem vztahů. Ve vztahu je dobré mít jakousi jistotu. Být si jistí, že spolu budeme. Díky tomu plánujeme dovolené, stavíme domy, rodíme děti. Naopak pokud z jakéhokoli důvodu náš vztah neposkytuje jistou míru jistoty, může to mít velký vliv na vztah samotný. Můžeme mít problém pokročit ve vztahu dál. Odmítáme se ženit, vdávat, nemůžeme počít děti. Nebo pak hledáme jistotu někde jinde. Chceme si být jistí, že nás ten druhý miluje.

Ve své podstatě jistotu, kterou hledáme ve skutečnosti nenalézáme uvnitř sebe.

Nejistota může mít mnoho podob. Může jít o vnitřní nejistotu. Nejsem si jistý sám sebou. Díky své vlastní nejistotě, necítím jistotu ani ve svém životě. Nejistota v partnerství může odrážet to, že sám si nejsem jistý jestli ve vztahu setrvám. Nevěřím, že partner se mnou bude, nevěřím sám sobě. Ale rovněž může jít o nejistotu partnera, kterou cítíme. Za každou nejistotou může být nějaký příběh. A komplikace mohou být na světě.

Stejně tak i opačně. Přílišná jistota nás může vést k tomu, že přestáváme o vztah pečovat. Nestaráme se o druhého, nezajímáme se o něj. Nemám důvod, protože přece partner či partnerka je tady a vždycky bude. Nemusíme se milovat dnes, bude tu i zítra. Není důvod se druhému věnovat, protože je jisté, že bude ještě dost času jindy.

A tak může vzniknout v jednom vztahu paradoxní stav. Jistota, která jednoho z partnerů vrhá do nečinnosti a nezájmu. A na druhé straně nejistota, která u druhého partnera způsobuje řadu pochybností. Oba se v tom vzájemně podporují.

Naše potřeba jistoty nás vrhá a drží v různých zaměstnání. Mnoho lidí raději pracuje v zaměstnaneckém poměru, protože sami říkají, chtějí mít jistotu, že každý měsíc dostanou odměnu v určité výši. Paradoxně naše touha po jistotě způsobuje to, že zůstáváme ve firmách, které nás nedokážou správně ohodnotit, ani nás rozvíjet. Ve firmách, kde se mnohdy necítíme dobře.

Vypovídá to také o tom, že v nás převažuje strach a pochybnosti. Strach v podobě vnitřních otázek: Co když nebudu mít dostatek peněz? Co když si nenajdu lepší práci? Strach, který nám brání skutečně vzlétnout. Protože jen když pochopíme, že je vše tak, jak má být, že máme skutečnou hodnotu i pro partnera, ale rovněž pro druhé lidi pracovně, můžeme se s důvěrou uvolnit a přestat hledat jistotu.

Protikladem ne-jistoty a touhy po ní, je důvěra. Důvěra v sebe jako člověka. Rovněž důvěra ve své pracovní dovednosti, schopnosti a talenty. Ale také důvěra v to, že se věci dějí, jak mají. Důvěra v naše vlastní bytí a naší existenci. Důvěra v to, proč jsme se narodili. Důvěra v to, že každá zkušenost je pro nás tou správnou zkušeností. Důvěra v nenáhodnou souhru náhod, která nás dovede přesně tam kam má.

Pokud si dovolíme důvěřovat, najednou není žádná nejistota ani potřeba jistoty. Jsme. Vše je jak má být. Tuto vnitřní důvěru, víru v sebe, ale i ve svou budoucnost, ráda podpořím na Semináři přání. Seminář, který je jen 1x za rok. Neváhejte se přihlásit, zbývá už jen 7 volných míst.

S láskou a důvěrou

Dáša