Sobotní ráno čas jen pro sebe...

Dávno vím, že čas pro sebe je nezbytný pro žití. Čas, ve kterém můžeme dělat co si přejeme. Čas, ve kterém můžeme být skutečně jen se sebou. Čas, při kterém můžeme znovu snít. Ale můžeme dělat cokoli, co si přejeme.

Ráno.jpg

Kdysi dávno jsem nevyhledávala chvilky o samotě. Pokud jsem náhodou byla sama, tento čas jsem hned něčím vyplnila. S někým jsem se domluvila, naplánovala práci. Měla jsem pocit, že každá minuta mého života musí být plná a mít nějaký smysl.

Dnes ležím v posteli a skutečně nevím co bude za hodinu, za půl. Nesmírně mě baví myšlenka, že nemusím vůbec nic. Porušila jsem hned několik pravidel. Včera večer jsem si vzala počítač do postele.

Nepracovala jsem. Pustila jsem si film. Dívala jsem na Teorii tygra. Pokud jste neviděli, doporučuji. Skvěle jsem se pobavila. Když jsem cítila únavu, film jsem vypnula. Poslouchala jsem své tělo.

Jsem vzhůru už téměř dvě hodiny. A jak jsem je prožila?

Nejprve jsem jen ležela a užívala si samoty. Samota je zajímavý prostor pro sebepoznání. Speciálně prázdná samota, což je čas, ve kterém nic neplánujete a jen jste. Bylo zajímavé si uvědomit, jak moc mi čas pro sebe v poslední době chyběl. Vyzkoušejte to. Stačí se na chvíli zastavit se sebou a nic nedělat, neplánovat a jen tak být.

Taky jsem meditovala. Čistila jsem čakry a znovu se podívala na svůj vnitřní svět. Krásný zážitek. Uviděla jsem mnoho nefunkčních přesvědčení a bloků, které jsem měla. Taky jsem si připomněla, jak je meditace důležitá pro můj život. Přináší mě nejen poznání, ale hlavně neuvěřitelný klid a pokoru.

Potom jsem se v klidu a pohodě dodívala na film. Uvědomila si mnoho zajímavých věcí. Pochopila jsem, že nechci jednou stát v kuchyni a říkat tomu druhému nebo třeba svým dětem, že jsem jim obětovala svůj život. Chci žít život i pro sebe. Dovolit si občas dělat věci, které druhým nedávají smysl. Tančit, jezdit na koni, psát, studovat, cestovat nebo si jen tak číst. A toto poznání a uvědomění přeji všem.

Ve filmu jsem viděla snahu nás žen mít vše pod kontrolou. Svůj život, život svého partnera i svých dětí. Přemýšlím nad tím, co nás k tomu vede. Myslím, že je to strach. Strach, že pokud nebudeme mít všechno pod kontrolou, můžeme o to přijít. Vlastní pochybnosti, které ničí náš život, ale mnohdy i život tomu druhému. Chybí nám v životě důvěra. A to ve všech podobách. Důvěra v sebe, která se pak přenáší do důvěry v druhého a celý život.

Teď poslouchám hudbu a u ní píšu tyto řádky. Venku se pomalu probírá den. Nemám žádný plán. Když se objeví snaha mého mozku, ho začít dělat, říkám této snaze sbohem. A těším se, co mě dnešní den přinese. Bez snahy mít každou minutu pod kontrolou.

Vnímám své tělo a vím, že se blíží čas, kdy si půjdu připravit něco dobrého na snídani. Posnídám a uvidím.

A v duchu si opakuji důvěřuji. Mám důvěru. Vše je v pořádku. Věřím.

Možná i pro vás je teď ten správný čas, si jen tak říct, důvěřuji.

Důvěřuji.

Věřím.

A v koho, co a čemu, nechám už na každém z vás.

S láskou

Dáša

PS: Chcete-li zažít skvělý čas pro sebe, doporučuji jedinečný seminář Krása ženy na Žítkové.