Proč osobní rozvoj?

Dnes cestou do školy jsem se zamyslela nad osobním rozvojem a taky nad jeho přínosem pro můj osobní život. Ano je sobota ráno a já se vzdělávám a studuji. Ale mým denním učitelem se stal život sám. Více už v mém krátkém ranním zamyšlením.

094.jpg

V posledních letech je všude kolem mě osobní rozvoj. Denně máme příležitost číst velké množství různých seberozvojových článků na všechna možná témata. Dozvídáme se, jak si vyřešit vztah s rodiči, jak žít ve spokojeném vztahu, jak být skvělým rodičem, jak si užít sex, jak a znovu jak…Stále máme mnoho podnětů, jak všechno vylepšit. Nakonec já sama jsem autorkou mnoha článků.

Je zajímavé kolik z nás fascinuje cesta osobního poznání. Hledáme odpovědi na všechny možné otázky. Někdy stačí jen vnést do svého života pochybnost či otázku v některé oblasti a ihned dostáváme mnoho různých rad a doporučení. Ale jak se v tom všem vyznat?


Jak najít tu svou cestu? Jak přijmout to, že ne všechny rady jsou dobré pro nás? Jak si přiznat a přijmout, že některé věci v našem životě nebudou dokonalé? Jak si dovolit občas i selhat a udělat chybu?

Musím přiznat, že je to těžké. Je těžké se skutečně přijmout se vším, co k nám patří. Svou osobní cestu jsem přiblížila v mé knize Deník probuzené ženy. Otevírám v ní mnoho témat ze svého života. Píšu o cestě sebepřijetí, lásky k sobě i k druhým. Dovoluji si ukázat vlastní zranitelnost i nedokonalost.

A to si myslím, že je výsledek osobního rozvoje. Uvidět se a přijmout se vším, co k nám patří. Přijmout i vlastní temné stránky. Přijmout svoji minulost. Přestat se schovávat a říct…ano i to jsem já. Ano i to ke mě patří. A dělala jsem chyby a jistě nějaké v budoucnu udělám. Nejsem dokonalá a dovoluji si taková být.

Dalším výsledkem mých několika let sebepoznání je vnímání a pozornost běžným věcem. Dokážu se skutečně radovat z maličkostí. Vidím denně mnoho příležitostí pro vlastní štěstí. Stačí slyšet v rádiu pěknou písničku, všimnout si přírody kolem sebe, uvědomit si to, že mám co jíst, mám kde spát a dokonce mám vedle sebe lidi, kteří mě milují. I když jsem z jakéhokoli důvodu ponořena do smutku,není nikdy tak hluboký, abych neviděla život kolem sebe. A za to cítím opravdovou vděčnost. Což je další přínos osobního rozvoje. Být vděčný. 

Můj osobní seberozvoj má však ještě jeden důležitý efekt. Podařilo se mě otevřít své srdce. Jakmile jsem přijmula sebe, najednou lépe přijímám i druhé. Dokážu je lépe pochopit. Méně odsuzuji a posuzuji. Více a lépe vnímám jedinečnost každého z nás. Nedívám se na lidi očima příležitosti, ale lásky. Nepotřebuji se s někým potkat, protože je “něčím” zajímavý nebo přínosný, ale najednou se stal každý zajímavý. V každém vidím příležitost se lépe poznat. Každý se najednou pro mě stal knihou, ve které můžu číst a učit se.

A můj osobní rozvoj nabral nový směr. Najednou vím, že se denně můžu rozvíjet. Nejen prostřednictvím článků, seminářů, ale v každodenním životě, s normálními lidmi a v běžných situacích. Život je opravdovou školou a každý den nám přináší někdy i neuvěřitelné životní lekce. Zejména pokud si myslíme, že jsme nějakou oblast svého života zvládli. Najednou je tam nová lekce, nová příležitost se poučit něco naučit.

S pokorou vítám každou takovou lekci v mém životě. A děkuji, že můžu žít život plný chyb, učení, důvěry a lásky. Více o mé životní cestě najdete v mé knize Deník probuzené ženy.

S láskou napsala

Dáša