Šťastná zpráva?

Za poslední tři měsíce se v mém životě změnilo několik věcí. Vše začalo jedním telefonátem. Mé dceři se změnil život. Zavolala jsem ji pár minut poté, co zjistila, že je těhotná. Miminko nebylo plánované. Dcera je studentkou gymnázia v posledním ročníku.

IMG_3780.JPG

V tu chvíli jsem zůstala jak opařená. Můj racionální mozek začal organizovat. Těhotenství je nutné potvrdit nebo naopak vyvrátit. Vyrazily jsme k doktorce. Nebudu Vás zatěžovat detaily, jak vše probíhalo. Těhotenství nakonec bylo potvrzeno.

Dcera se ihned rozhodla pro miniinterupci. Po cestě do nemocnice jsem přemítala a věděla jsem, že by to mělo být jinak. Cítila jsem, že je správné si dítě nechat. Ale nebyla jsem schopna to komunikovat. Dcera byla rozhodnutá. A já její rozhodnutí akceptovala. Nakonec všechno bylo jinak. Adélka se rozhodla, že si dítě nechá. Vědoma všeho, co to vlastně znamená, jsem si oddychla.

V těchto dnech je ve 4 měsíci těhotenství a já vím, že za pár měsíců budu babičkou. Čeká mě nová role, i Adélku.

Během posledních tří měsíců jsem si uvědomila, jak se dají různé situace, různě interpretovat.

Za poslední dobu jsem několikrát opakovala, že to co se může zdát jako tragédie, může být největším darem pro nás všechny. A tak to i vnímám. Věci se dějí a všechno má svůj význam. Nic není náhodou. Všichni se máme z této situace něčemu naučit.

Vím, že Adélka bude mít občas krušné chvíle. Na počátku se velmi bála. Bála se svého okolí. Zažila mnoho nepříjemných chvil z důvodu odmítnutí a neakceptace jejího rozhodnutí. Obávala se, co bude následovat. Jak to vezmou spolužáci, učitelé, rodina, lidi kolem. Jsem vděčná za to, že většina lidí v našem okolí ji podpořila. A tímto vyjadřuji i své velké díky.

Adélka mě mile překvapuje svým pohodovým postojem k těhotenství. Všechno přijímá, jak přichází. Čte si nezbytné věci, ale netrápí se, co by mělo být, co by měla dělat, porodem apod. Těhotenství vnímá jako přirozenou součást ženy. Obdivuji ji. A zase se dostávám k tomu, že se skutečně můžeme od svých dětí učit. Stejně tak z každé životní situace.

Sama jsem tuto zprávu oznamovala a setkávala se s různými reakcemi. Některé jsem si možná brala i osobně. Než jsem si znovu uvědomila a pochopila, že všichni projektují jen sami sebe. Ve většině případů byli reakce typu: „je to sice brzy, ale zase bude mladá maminka a má podporu u Tebe“. Některé reakce byli odvážnější – „skvělá zpráva, gratuluji ,dítě do rodiny je dar“. A pak bylo pár reakcí ve smyslu.. „proboha..co budete dělat.. no to je hrozné..:-)..“

Usmívám se, protože naše reakce vyjadřují náš vlastní postoj. Postoj, který máme k dětem. Vyjadřují to, jak vnímáme děti. Jako zátěž.. už si nic neužije. Nebo jako běžnou součást života, která k nám patří. Rovněž naše postoje hovoří o tom, jak se umíme vypořádat s nečekanými událostmi a celkově jaký máme postoj k životu. Na všem se dá najít mnoho pozitivních věcí, ale stejně tak i negativních. Z každé situace se můžeme poučit, přijmout ji ve svém životě a jít dál.

Když se podívám na mnoho úspěšných lidí, vidím, že museli překonat překážky. Většina má za sebou nějaký životní nezdar, nečekanou událost nebo nějakou těžkou životní zkouškou, kterou prošli. A já věřím tomu, že má dcera je neuvěřitelně silná žena, která všem dokáže, že se dá studovat s dítětem, že může cestovat, jak si vždycky přála a až jednou v budoucnu bude vzpomínat, sama řekne: „Skutečně jsem začala žít, až jsem otěhotněla a děkuji.“

A doporoučení pro všechny, kteří jste dočetli až sem. Až příště uslyšíte nějakou zprávu, dejte si čas na hodnocení, zda je dobrá či špatná. Přijměte ji bez hodnocení a posuzování. A věřte, že nakonec každá zpráva se může stát šťastnou zprávou, pokud změníte svůj postoj.

S láskou

Dáša