Má cesta k ženství

Stojím před zrcadlem, koukám se do očí postavě přímo proti mě. "Jsem žena" říkám té druhé v zrcadle. "Já vím" odpovídá mi v duchu. Stojím vzpřímeně. Je to tak jasné a já jsem na to tak hrdá. Nebylo to tak ale vždy.

Untitled.png

Narodila jsem se do rodiny alkoholika. Naučila jsem se, že být ženou znamená hodně vytrpět, nechat si všechno líbit, sloužit všem až do roztrhání těla a bez jakéhokoliv odpočinku a nároku na odměnu a také to, že nikdy nemůžu dělat to, co bych si sama přála. Za takovou ženu jsem se dlouho styděla a netušila, že to může být i jinak. Odmítala jsem ji a podvědomě tak odmítala i své tělo.

Naštěstí však máme všichni tak úžasné tělo, že nám trpělivě a někdy i bolestně ukazuje věci, ze kterých se můžeme poučit a něco ve svém životě změnit.

Mé tělo začalo tím, že mi přinášelo velmi silné menstruace, a to téměř každých 14 dní. Klasický PMS. Kromě depresivních nálad mě provázely silné bolesti hlavy, břicha, omdlévala jsem... Dlouhá léta jsem nebyla schopna "normálně" fungovat ani po nasazení hormonální antikoncepce. V dospělosti vymizela i chuť na sex a ve svých 24 letech jsem se kvůli obrovským nespecifikovaným bolestem v podbřišku dostala až na operační sál. Diagnostikována byla endometrioza (stručně laicky tj. sliznice dělohy je na jiných místech v břiše a tam reaguje na hormonální cyklus a v důsledku toho mohou vzniknout srůsty). Odstraněna byla všechna viditelná ložiska. Do měsíce jsem byla operována podruhé a následovalo léčení s doporučením co nejdříve otěhotnět.

To se mi s pomocí alternativní léčby podařilo. Tehdy, až když jsem začala cítit pohyby miminka, jsem snad poprvé v životě byla hrdá na to, že jsem žena. Byl to nepopsatelný zážitek. To tělo, které jsem do té doby nenáviděla, a proti kterému jsem bojovala, dokázalo vytvořit naprosto dokonalé lidské tělo - dokonale funkční, jedinečné a překrásné. Staralo se o toho tvorečka tolik měsíců, aniž by mě to jakkoli zatěžovalo. Tehdy jsem se uvolnila a dala svému tělu důvěru. Věřila jsem mu ve chvíli, kdy rodilo a ta žena si tehdy vedla báječně. Porod byl neobvykle rychlý a krásný. Pár hodin (přesněji 4!) od prvních kontrakcí se mi narodil první syn. V tu chvíli jsem mohla létat. Myslela jsem si, že teď už musím hravě zvládnout všechno na světě.

Od té doby vím, že to tak je a že opravdu zvládnu všechno na světě, pokud si budu věřit a budu naslouchat svému překrásnému ženskému tělu. Občas na to zapomínám a díky tomuto článku si mohu zase rozpomenout a podělit se o svou životní zkušenost i s Vámi. Děkuji Dáši, za tuto příležitost.

Má cesta rovné a sebevědomé ženy tenkrát začala a dnes se s radostí těším z každé menstruace. Je to pro mě období klidu, kdy se mohu napojit na svou intuici a opravdu se upřímně těším jaké hluboké vhledy mi přinese.

Alenka