Dny, kdy je lepší odpočívat

Pomooooooooc…je to tady. Potřebuji tmu a nejlépe být sama. Místo toho sedím v práci. Víc než aktivní jsem pasivní. Zvládám nejnutnější úkoly.

Woman_alone_PicRex_334342134.jpg

Přesně vím, proč se to stalo. Poslední týden byl víc než náročný a najednou to cítím a vím. Přestože jsem na některé výzvy řekla ne. Měla jsem říct ne na všechny.

Včera jsem měla pocit, že je všechno špatně. Nejvíc samozřejmě já. Tak nějak si říkám, proč to všechno dělám. Co z toho mám. Proč radši víkendy, večery, noci netrávím s partnerem, sama se sebou? Proč mám potřebu pracovat, psát, připravovat webináře a jiné akce? Jedna myšlenka střídala druhou a já se utápěla víc a víc.

Večer jsem se přitulila ke své dcerce a věděla, že toto jediné má skutečný význam a smysl. Spokojeně jsem vedle ní usnula.

Ráno jsem vstala a cítila mírnou bolest hlavy. Přestože jsem se snažila nespěchat, pomalu a jistě stres a spěch přicházel. Potřebovala jsem zajít s pejskem, dcerku vypravit do školky a pak do práce. Pomalu bolest sílila. A během dne to bylo horší a horší.

A takto, je to vždycky, když neposlouchám své tělo. I mně se to občas stane. Jsem jednou z Vás. Jsem žena, která má někdy pocit, že musí vše zvládnout.

A pak se najednou zastavím. Stojím před hlubokou moudrostí celého vesmíru. Skládám si priority, uvědomuji si, na čem mně opravdu záleží. V pravdivé vlastní kritičnosti si uvědomím, co dělám špatně, co můžu dělat jinak. Nacházím novou cestu, ale první krok odkládám. Odkládám na dny, kdy budu mít sílu. Vím, že teď to pár dnů nebude.

A najednou se ocitnu v prázdnu. Jsem tady a teď a mé myšlenky už nejsou důležité. Uvolním se a vnímám jen prosté bytí, přítomnost. Dýchám.. a děkuji.